tisk | o projektu
Německo-česká hudební terminologie on-line

Výsledky vyhledávání: 'Concertino'

Concertino, Con|cer|ti|no

das

subst.
-s, -s

[kɔnt͜ʃɛrˈtiːno]

A technicky méně náročný koncert menšího rozsahu
concertino

das dreisätzige, mehrsätzige Concertino třívěté, vícevěté concertino
Den Auftakt gaben sie mit C. M. von Webers Concertino Es-Dur. Koncert zahájili Concertinem Es dur od C. M. von Webera.

B (ve starém koncertě) malá skupina sólistů střídající se v jedné orchestrální skladbě s orchestrem
concertino

Als Concertino bezeichnet man im Barock die solistisch wirkende Instrumentalgruppe. Jako concertino se v baroku označuje instrumentální skupina hrající sóla.

C menší skupina sólistů, která tvoří kontrast k hrormadně obsazované skupině hráčů (tutti) v concertu grossu
concertino

Das Concertino ist oft mit Holzblasinstrumenten besetzt, die einen wirkungsvollen Gegensatz zum Streicherklang schaffen. Concertino je často obsazeno dřevěnými dechovými nástroji, které tvoří působivý protiklad ke zvuku smyčců.
Um 1700 wird der Rahmen des Konzertes noch intimer und es entsteht das Solokonzert, in dem ein Solist an die Stelle des Concertinos tritt. Kolem 1700 se rámec koncertu stává ještě intimnějším a vzniká sólový koncert, v němž se na místo concertina staví sólista.

 
© 2014nn Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Lexikografická sekce Ústavu germánských studií FF UK
Adresa:
Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, ÚGS, Nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1